Zájmena (pronomina) patří mezi slova, která určitou skutečnost (osobu, zvíře, věc, vlastnost) nepojmenují přímo, pouze na ni poukáží. Zájmena mají schopnost zastoupit podstatná a přídavná jména, místo nichž se také užívají – dosadíme je za jména (místo jmen), odtud pramení jejich název.
Zájmena rozpoznáváme podle jejich významu. My se v článku zaměříme na zájmena osobní a vztažná. Pro úplnost však uveďme všechny jejich druhy:
Zájmena osobní zastupují 1., 2. a 3. osobu jednotného i množného čísla.
První osoba (já, my)
První osobou označujeme sami sebe.
Druhá osoba (ty, vy)
Druhou osobou označujeme osoby, s nimiž komunikujeme.
Třetí osoba (on, ona, ono, oni, ony, ona, jeho, jemu, …)
Třetí osobou označujeme osoby, o kterých mluvíme.
Zvratným zájmenem „se“ označujeme vztah k osobě (věci), co je ve větě podmětem.
Pád |
Jednotné číslo |
1. |
já |
2. |
mě/mne |
3. |
mi/mně |
4. |
mě/mne |
5. |
|
6. |
mně |
7. |
mnou |
Pomůcka:
Váháme-li, můžeme v dané větě nahradit zájmeno já druhou osobou jednotného čísla – ty. Dostaneme tak tvary mě, mně a tebe, tobě. Bude-li do věty patřit zájmeno tebe (tě), správnou možností bude „krátký tvar“ mě. Pokud se do věty hodí zájmeno tobě, je správnou volbou delší tvar mně.
TEBE (TĚ) ? MĚ
TOBĚ ? MNĚ
Zájmeno mne (varianta mě) můžeme použít ve 2. i ve 4. pádě.
Zájmeno mi (varianta mně) můžeme použít pouze ve 3. pádě.
Příkladové věty
Beze mě jsi vyřízený! (2. pád)
Doufám, že mě neviděl! (4. pád)
Vrať mi to, prosím tě. (3. pád)
Ještě o mně uslyšíte! (6. pád)
Oproti dřívějším dobám se pravidla pro psaní je, ho, jej zjednodušila. Dnes jsou správné všechny tři varianty.
Příkladová věta
Zarytí hříšníci jsou zřejmě lidé bez svědomí, kteří ho (je, jej) zahodili někde během cesty životem.
Pokud vás při čtení stručného výčtu druhů zájmen (viz výše) napadla otázka, jaký je tedy rozdíl mezi zájmeny tázacími a vztažnými, když jde o stejná slova, vězte, že rozdíl je značný. Zatímco tázací zájmena uvozují otázky a ptáme se jimi na osobu, věc či vlastnost, zájmena vztažná naopak vyjadřují vztah vedlejší věty k nějakému členu věty řídící (většinou k podstatnému jménu).
Například:
Kterého muže si královna vybrala za manžela? (Zájmeno tázací uvozuje větu.)
Královna si za manžela vybrala muže, který jí byl nejmilejší. (Zájmeno vztažné zde vyjadřuje vztah vedlejší věty k předmětu „muže“ užitému ve větě řídící.)
Mezi zájmena vztažná patří tato slova:
PAMATUJME!
Zájmena vztažná uvozují větu – píšeme čárku!
Ten muž, co včera seděl na lavičce, ukradl to červené kolo.
Pes, který štěká, nekouše.
Měla tak krásné oči, jaké jsem v životě neviděl!
Nevěděl jsem, čí koláč to byl!
HUBÁČEK, J., SVOBODOVÁ, J., JANDOVÁ, E. Čeština pro učitele. [Opava?]: Vademecum, 1998. ISBN 80-86041-30-1.
HÖFLEROVÁ, Eva. Průvodce tvaroslovím současné češtiny. [Odry]: Vade Mecum Bohemiae, 2007. ISBN 80-86041-35-2.
HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, A. Stručná mluvnice česká: [učebnice pro základní školy: upravené vydání podle nových Pravidel českého pravopisu z r. 1993]. Praha: Fortuna, 1998. ISBN 80-7168-555-0.
Autor článku: Bc. Nelly Černohorská