Interpunkce - čárky v souvětí

Čárky v souvětí platí za jednu z nejobávanějších problematik v naší mateřštině. Mohu vás však ubezpečit, že tomu tak být nemusí a že jsou čárky zcela zbytečným strašákem. Z níže uvedených příkladů a stručného vysvětlení lze pochopit opravdu hodně. Tak směle do toho!

Čárky v souvětí

Čárka se používá k oddělení sousedních vět, pokud jsou spojeny jinak než pomocí slučovacích spojek a, i, ani, nebo, či. Těmito spojkami mohou být připojeny jak dvě sousední věty hlavní (mluvnicky nezávislé), tak dvě věty vedlejší (závislé), které jsou stejného druhu (např. obě jsou přívlastkové) a na stejné mluvnické úrovni. Použitý spojovací prostředek může být stejný. Spojovací prostředek se také nemusí opakovat. V těchto výše uvedených případech se čárka NEPÍŠE. Včera jsem byla v knihkupectví a nechala jsem tam skoro celou výplatu. Do přichystané mouky rozklepneme vajíčko a důkladně vše promícháme. Netuším, v jaké hospodě právě sedí ani v jakém průšvihu je. Přijdu tam, když to stihnu a když nebude pršet. Vadí mi, že se nechceš učit a pořád jen hraješ na kytaru. Nejhorší by bylo, kdybys mě už nechtěla vidět nebo se zamilovala do někoho jiného. Nevěděl, co má dělat a komu by měl zavolat. Občas tápu v jemných náznacích, v nichž jsou přebornice hlavně ženy a které pořád nechápu.   Pozor! V případě, že se mezi dvě hlavní věty vklíní věta vedlejší (sousední věty budou na jiných syntaktických úrovních), musíme ji oddělit čárkou i v případě, že bude použito spojovacích výrazů a, i, ani, nebo, či. Jedním z typických příkladů je známá věta: Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. |1VH₁ řekni mi| – |3VH₂ a já ti řeknu| ?                                  ? |2VV₁ co čteš|             |4VV₂ jaký jsi| 1VH₁ ……… 1. věta hlavní (v pořadí hlavních vět je první); obdobně 3VH₂ 2VV₁ ……… 2. věta vedlejší (v pořadí vedlejších vět je první); obdobně 4VV₂ Kočka se lekla, a jakmile ji pes dohnal, vyskočila na plot. Vzpomeň si, jak to bylo nepříjemné tobě, a omluv se jí za to. Zapamatovala si útočníkovu tvář, a když se jí vyšetřovatel zeptal, popsala ji do puntíku přesně.  

Zdvojené spojovací výrazy (ani – ani, jednak – jednak, …)

Spojovací výrazy můžeme zdvojit nebo první z nich může odkazovat svým významem ke druhému z dvojice. Čárku píšeme až před druhým spojovacím výrazem. Buď si vezmeš lyže, nebo (anebo) naložíme snowboard, obojí se do auta nevejde. Jednak jsem je chtěla vidět, jednak jsem se jim chtěla pochlubit. Nechtěla jsem ho ani tak ranit, jako se mu pomstít. Pozor! Pokud souřadně vložíme za druhou složku ještě další, napíšeme čárky nejen před druhým, ale také před každým následujícím souřadicím spojovacím výrazem. Všechno tohle jsem buď ochutnal, nebo jsem se tím už nacpal, či se teprve nacpat chystám.

Ani – ani

Pokud stojí slovo ani před prvním spojovaným výrazem – čárku píšeme před každým dalším ani. Nekoupila jsem ani mléko, ani sůl, ani šunku. Pokud ani před spojovaným výrazem nestojí – jedná se o spojení v poměru slučovacím a čárka se mezi výrazy připojené spojkou ani nepíše. Nekoupila jsem mléko ani sůl ani šunku.  

Souřadně spojené věty

1. Čárkou oddělíme sousedící souřadně spojené věty, nejsou-li spojeny výrazy a, i, ani, nebo, či.

Přes den se nebojím, ale v noci spím s lampičkou. Šla jsem beze zbraně, avšak s pepřákem. Moje Mařka není zlá, je však hašteřivá. Přijali mě na místo s tím, že se nejdřív zaučím, ale smlouvu podepíšeme až pak.  

2. Čárkou oddělíme sousedící souřadně spojené věty, které mezi sebou nemají žádnou spojku.

Nebudu stoupat po zádech druhých, nemohla bych se na sebe podívat do zrcadla. Byl to muž, který měl zásady, který uměl pomoci.  

3. Čárkou oddělíme sousedící souřadně spojené věty, které jsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s jiným významem než slučovacím (např. vylučovacím, stupňovacím, odporovacím, …)

Kohouti poprvé zakokrhali, a umrlec se pořád hýbal. (= ale, avšak, leč, …) Dělej, nebo ti to ujede! (= buď si pospíšíš, anebo to nestihneš)

4. Čárkou oddělíme sousedící souřadně spojené věty, jsou-li spojeny víceslovnými spojovacími prostředky, které obsahují „a“ (a proto, a tedy, a přece, …) v jiném významu než slučovacím.

Jako dítě jsem si vždycky přála kočičku, a proto teď stojím před útulkem a v přepravce mám schované koťátko. Učitelce se nikdo nepřiznal, a tak jsme po škole zůstali všichni. Výslovně jsem jim to odmítla, a přesto jsem to dostala za úkol.   Pozor! Výraz „a tak“ oddělujeme čárkou pouze v případě, že má důsledkový význam (můžeme ho zaměnit s „a proto“). Ve významu slučovacím (a tak = a tím, a tímto způsobem) se čárka nepíše.

Věty hlavní a vedlejší

Čárkou vždy oddělíme věty hlavní (řídící) a vedlejší (závislé). Nevěděl jsem, jestli přijde. Chcete-li ochutnat ten nejlepší zmrzlinový pohár, zajděte tamhle naproti. Když jsem byla malá, přála jsem si koně. Ten kabát jsem si koupila jen kvůli matce, ačkoliv se mi vůbec nelíbil.  

Spojka „než“

Pokud je spojkou „než“ připojena věta, čárku píšeme. Na talíř jsem dostal naloženo víc, než jsem vůbec chtěl. Bylo tam jak na pohřbu, než jsem dorazil.   Pokud je spojkou „než“ připojen nevětný výraz, čárku nepíšeme. Jsem vyšší než matka. Sestra je chytřejší než ostatní děti jejího věku.   Pokud jsou spojkou „než“ spojeny dva určité slovesné tvary a není snadné určit, zda jde o větu s několikanásobným přísudkem, nebo se jedná o dvě věty v souvětí, můžeme si vybrat. Radši mluvil, než mlčel. / Radši mluvil než mlčel. Spíš spal, než hlídal. / Spíš spal než hlídal.  

Výrazy dobře, raději, hlavně aj.

U výrazů dobře, raději, hlavně, možná, samozřejmě, u nichž již nepociťujeme původní větnou platnost, se kladení čárky nevyžaduje. Samozřejmě že jsem to koupila. Hlavně abys na to nezapomněl. Raději abys už šel. Dobře že tam nemusím.  

Složitější konstrukce

Teprve, jen, zvláště, právě, hned, …

Zesilovací a vytýkací výrazy teprve, jen, zvláště, právě, hned, ještě, zrovna, dříve často vyžadují umístění čárky už před tyto výrazy, ne až před spojovací prostředek. Nebudu tam chodit, zvláště když mě nepozvali. Starosti poznáš, teprve až budeš mít děti. Odjeli jsme, dříve než se strhla bitka. Omdlel, ještě než vůbec řízli do tkáně.

Výrazy patřící k jiné větě (protože když, že co, …)

Výrazy, kdy každý patří k jiné vedlejší větě, oddělujeme čárkou už před prvním z nich. Váháme-li, můžeme si pomoci přestylizováním dané věty. Šla si zase lehnout, protože když vstala, rozbolela ji hlava. / Šla si zase lehnout, protože ji rozbolela hlava, když vstala. U poníků neplatí, že co je malé, je milé – jsou to lotři! / U poníků neplatí, že je milé, co je malé – jsou to lotři!  

Infinitivní konstrukce (podmínkový, možnostní význam)

Čárkou oddělujeme volné infinitivní konstrukce ve významu podmínkovém a možnostním. Ohradila bych se, nebýt její drzostí zcela konsternována. Neponocovat, byla bych teď čilá. Vždycky přemýšlím, jak začít konverzaci. Domluvili jsme se, jak to celé uzavřít.  

Volné infinitivní přívlastky

Čárkou oddělujeme také infinitivní konstrukce, které chápeme jako volné infinitivní přívlastky. Někdy bývají odděleny i výrazněji než čárkou, a to pomlčkou či dvojtečkou. Všechno jsem podřídila svému snu: mít vlastní podnik a osamostatnit se. Pokud text pokračuje dále, místo dvojtečky vložíme čárku. Její povahový nedostatek, závidět a ubližovat, mě vždycky donutil vyhnout se jí.

Čárky ve větě jednoduché či dílčí větě souvětí

Těsné infinitivy (být/nebýt, mít/nemít)

Čárkou se neoddělují těsné infinitivy (obraty závislé na slovesech být/nebýt, mít/nemít) a rozvité infinitivní konstrukce. Brzy nebude co jíst. Na to nebylo co říct. Máš pro co žít. Vtěsnat do hodiny všechna pravidla slušného chování je náročné. Ozřejmit další průběh jsem nedokázal.  

Příslovečná určení místa a času (včera brzy nad ránem, pořád dokola, …)

Čárkou neoddělujeme příslovečná určení místa a času (někdy v kombinaci s vyjádřením způsobu). Syn se narodil včera brzy nad ránem. Auto stojí venku před chalupou. Ta knížka je na poličce vpravo nahoře. Ten příběh jsem četl pořád dokola. Ještě pořád fouká silný vítr.  

Několikanásobný větný člen

Čárkou neoddělujeme složky několikanásobného větného členu, pokud jsou spojeny a, i, ani, nebo, či. Skrz mraky sem tam problesklo slunce a modrá obloha. Přelouskat daně bylo nudou i otravou. Sem zapište své jméno, adresu i telefonní číslo.  

A také, a zároveň, a rovněž, a současně

Čárkou neoddělujeme slučovací výraz a také, a zároveň, a rovněž, a současně. V čekárně seděly děti a také jejich rodiče. Byl to nečekaný zážitek a rovněž příjemná zkušenost. Je to můj manžel a současně přítel.  

A pak, a potom

Čárkou neoddělujeme kombinace spojky „a“ a příslovce času pak, potom ? a pak, a potom. Najedla se a pak si otevřela lahev vína. Oblékla se a potom si vysušila vlasy.  

Frazeologická spojení

Čárkou neoddělujeme frazeologická spojení. Trápilo mě to ve dne v noci. Přichystala jsem mu jakýs takýs oběd. Široko daleko nebyla hezčí dívka. Odešli před devíti desíti lety. Milovala jsem ho čím dál tím víc.

Postupně rozvíjející přívlastky

Čárkou neoddělujeme postupně rozvíjející přívlastky. Svatováclavský hudební festival, povinná školní docházka, první jarní den, …  

Těsné přívlastky

Čárkou neoddělujeme těsné přívlastky Nově ve firmě zřídíme školku pro rodiče nemající jiné hlídání.  

Místo a čas v datech (dopisy)

Čárkou neoddělujeme údaje o místě a času v datech (například v dopisech). V Praze dne 16. června 2021.  

Několikanásobný větný člen (koordinační skupina)

Jednoznačně platí zásada, že čárka se umístí pouze mezi jednotlivé složky několikanásobného větného členu. Nepíše se ani před něj, ani za něj. Ale i zde musíme dát pozor.

1. Čárku píšeme, je-li spojení bezespoječné.

Fenka vypadala bezmocně, ustrašeně, vyhládle. Nemoci očí se projevují zarudnutím, výtokem, slzením, svěděním, dřením.  

2. Čárku píšeme, jsou-li složky několikanásobného větného členu odděleny jinak než použitím zmiňovaných a, i, ani, nebo, či.

Dnes jsem ve městě potkala jak maminku, tak svoji tchyni. Tvářila se zčásti mile, zčásti záludně. Chvíli si četla knihu, chvíli jen tak seděla.

3. Čárku píšeme při použití dalších spojovacích prostředků, které však nemají prostě slučovací význam.

Přišla v odrbaných šatech, zato s novou kérkou. Byla drzá, ba (ba dokonce) sprostá! Tyhle hračky se prodávají pouze v tomto jednom balení, a ne samostatně. Znali jsme se už dlouhá léta, a přesto jsme si teď neměli co říct. Pomalu, ale jistě jsme záhadě přicházeli na kloub.  

Komplexní větný člen (adordinační skupina, skupina s přístavkem)

Na rozdíl od několikanásobného větného členu se u komplexního větného členu kladou čárky jak mezi jeho jednotlivé složky, tak za celou skupinu. I zde však existuje pár výjimek.

1. Čárka se neklade mezi jednotlivé složky těsných adordinačních skupin typu příslovečných určení, jako jsou letos začátkem ledna, zítra před sedmou hodinou ráno, za kopcem vpravo po směru jízdy ad.

 

2. Čárka se neklade u vysvětlovacích přístavků s vlastním jménem (i zeměpisným) na druhém místě ve skupině, které není uvozeno žádným adordinačním výrazem.

Starší sestra jejího muže Marta si koupila irského setra. Nejvyšší hora Himálají Mount Everest měří 8848 metrů.  

3. Čárka se neklade u vysvětlovacích přístavků, které jsou spojeny výrazy neboli, čili, aneb, protože tyto výrazy znamenají totožnost uvedeného.

Probírali jsme ortoepii čili spisovnou výslovnost. Zlomila jsem si kost pažní neboli humerus. Pozor! Na to, co následuje za aneb, se dá dívat i jako na součást názvu. Proto tuto složku můžeme psát s malým i s velkým písmenem. Fidlovačka aneb Ž/žádný hněv a žádná rvačka  

Volné přístavkové spojení

Jak jsme již zmínili výše, volné přístavkové spojení vyžaduje kladení čárek mezi složky skupiny i za ni.

Vysvětlovací přístavky

Vysvětlují, jinak pojmenovávají, zpřesňují to, co již bylo zmíněno v první části komplexního větného členu. Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Československé republiky, zemřel 14. března 1937. Ondřej Šamárek, specialista na historii pilotované kosmonautiky, je redaktorem v Kosmonautixu. Vrásky nám dělá aktuální problém dnešní doby, a to / tj. / totiž / a tedy / tedy / a sice oteplování planety a tání ledovců. Sestřin chlapec, tedy Dominik, má nové auto.  

Víceslovné výčty

Přinášejí seznam toho, co bylo obecně řečeno v první skupině. Trombóza je ovlivněna několika faktory, a to obezitou, vysokým věkem a příslušností k pohlaví. Vzala jsem si dvě důležité věci, tedy peněženku a klíče, jiné by se mi totiž do kabelky nevešly. Migrénu provází příznaky, jako bolest hlavy, nevolnost a vidění aury.  

Přístavky shrnující

Shrnují to, co bylo vyjmenované. Pozvali jsme mladé, staré, malé, prostě / zkrátka / jednoduše / tedy úplně všechny lidi z vesnice.  

Přístavky uvádějící příklad obecně řečeného

Seno zkrmujeme mnoha zvířaty, například koňmi, krávami či kozami. Oblíbila jsem si spousty spisovatelů, zejména / konkrétně / mimo jiné Stephena Kinga a Neila Gaimana. Dávám přednost venkovním sportům, hlavně / zvláště běhu a jízdě na kole.

Vytýkání části výpovědi

Vytýkání části výpovědi nastane, předsuneme-li část výpovědi před ni, anebo pokud ji připojíme dodatečně (pomocí a to, dokonce, hlavně, ale, i když). Čárkou se odděluje. Maminka, ta teda uměla vařit! Torze žaludku a luxace pately, to jsou nejčastější problémy velkých psích plemen. Vytáhla jsem si tu samou otázku, a to / dokonce dvakrát!  

Přívlastek volný

Volný přívlastek je od okolního textu vždy oddělen z o obou stran čárkami. Většinou stojí až za rozvíjeným podstatným jménem a zpřesňuje ho jen do té míry, že pokud ho vynecháme, nijak to neovlivní význam sdělení. Na sluníčku, vybízejícím k nastavení plných bříšek, odpočívala malá koťata. Četla jsem napínavou knihu, poutající můj zrak i mysl, a nechtěla jsem být rušena.  

Přívlastkové konstrukce typu zákonů – např. zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

Všechny zákony mají své příslušné číslo, a z toho důvodu jsou další spojení typu o důchodovém pojištění chápány jako přívlastky volné, které z obou stran oddělíme čárkou. Oproti tomu ve znění pozdějších předpisů bereme jako přívlastek těsný a doporučuje se ho čárkou neoddělovat (jedná se o znění, které zahrnuje všechny novelizace a úpravy, ne pouze o znění z roku 1995). Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů upravuje podmínky nároku na starobní důchod.  

Vsuvky

Vsuvky se od okolního textu oddělují čárkami. Lze je však oddělit i výraznějšími znaménky, jako jsou pomlčky či závorky. Vsuvky jsou většinou nějakými poznámkami nebo odbočkami. Svým významem určitým způsobem vybočují. Často jimi do textu vstupuje mluvčí a snaží se jimi na něco upozornit. Alice je hodná holka, aspoň já si to myslím, i když zrovna prochází těžkou pubertou. Nemohl za to Tomáš, jak se později ukázalo, byla to jen nešťastná náhoda. Na hradě Svojanov straší, a teď pozor, hned dvě Kateřiny!  

Oslovení

Oslovení v 5 pádě taktéž z obou stran oddělíme čárkami, je-li někde uprostřed textu. Vítejte v mém domě, drazí přátelé, a udělejte si pohodlí. Jak to bylo, Pavle, tak mi to vysvětli! Terezo, okamžitě sem přijď!  

Citoslovce a slovesa kontaktu v podobě rozkazu

Citoslovce i slovesa, jako jsou poslyš, poslechni, podívej se, oddělujeme čárkami. Jémináčku, co jsem to jen chtěla? Poslyš, už toho mám vážně dost! Podívej se, zavolej tam a zeptej se, hlavu ti za to neutrhnou.

Použitá literatura

PRAVDOVÁ, M., SVOBODOVÁ, I. Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2327-8. SVOBODOVÁ, J. Průvodce českou interpunkcí. Vade Mecum Bohemiae, 2003. ISBN 80-86041-31-X. Autor článku: Bc. Nelly Černohorská