Jazykové korektury

Čeština

Souznění

autor: lada|vloženo: 29. 06. 2012

Zlatavé paprsky poledního slunce korunami stromů protahují svoje ruce. Skryté hledají si cestičky, však překážkou jsou jim větvičky. Ty snaží se ze všech marných sil ubránit ten chladný temný stín. To místo, kde spočineš ke spánku, když listí jen šustí ve vánku. Jen včelka občas zabzučí, to však klid tvůj neruší. Cítíš, jako by nitrem tvého těla nová životní síla procházela. Přijímáš ji vděčně a s pokorou, hřeje tě, cítíš ji v sobě hluboko. Těšíš se ze vzácného toho daru, o kterém ale nemůžeš mluvit k davu. Jen malá hrstka lidí zcela pochopit může, co tvé oči jasně vidí. Zde slov žádných třeba není, vždyť lidé je stejně nedocení. Nemohli a snad nechtěli by pochopit, jak s přírodou je možné se tak dokonale sžít. To, že stát ses mohl její součástí, navždy klid v srdci tvém pak rozhostí. Zbytečné je na něco se ještě ptát, proč taky, vždyť všechno má svůj řád. A v jediném lístku či stéblu trávy nalezneš života smysl - ten jediný a pravý.
 

Další básně v sekci:

Bouřka

Pokud chcete přispět do diskuze k této básni, přihlaste se.
Pokud nejste dosud zaregistrování, můžete tak provést v registraci.