Zpověď

Zpověď Ó, ty zlý skřete, který ve mně čpíš, apage, apage; volám já. Ty jsi zlo šeptající nestvůra, kterého neviděl jsem, až hle teď, včas spatřil jsem. Dívky plavovlasé, kadeřavých pramínků, denní vánek, při toulkách, si s nimi pohrává. Čistého charakteru a ryzího srdce, bylo třeba poznat, démoni, trhající duši moji, obnažení jsou. Vídím a slyším je, již nástává soudný den můj. Hle, v dálce je vidět jiskra neurčitá, ruku vstříc podávám. Osud má jiné plány, neprozradí jej, pod rouchem tajemné šerosti, se schovává. Muka zažívám, života dech bolí, nevím co činit, ach já nevím. Ach, dívko krásná, plavovlasá, vdechni do mě života, a dej mi onu sílu, která pohání lidstvo kupředu, tvoříc dějiny. Nemohu víc, nemohu dál, odčinit slov svých více. Zpověď zde předkládám a kaju se, před tebou i sebou. Tvá růž, na tvých rtech je mi modlou, tvá bystrost je mou inspirací, tvé dítko z lůna tvého, je mým smyslem, tvá smyslná krása, slov nepotřebuje. Věčná zatracenost démonů mých, přána jim. V neblazé víře svého konce, zajdou.